Budou Vánoce, tak musíme…

Mnoho lidí má představu, že pro klidné prožití Vánoc, musí mít perfektně naklizeno, nazdobeno, napečeno a navařeno. Všechny tyto činnosti jsou spojeny s velkým nárokem finančním, časovým a energetickým.

Je dobré si uvědomit, proč to, co děláme, děláme. Udělá úklid a vánoční výzdoba radost nám samým? Ocení to naši nejbližší? Jestli ano, je dobré do úklidu a výzdoby zapojit i ostatní členy rodiny. Možným motivem, je také ukázat případným vánočním návštěvám, jak perfektní jsme, nebo se bojíme, co by si o nás pomyslely, pokud by vše nebylo perfektní. Možná potřebujeme získat ocenění, kterého se nám nedostává. Stejné motivy mohou být skryty i v přípravě vánočních dobrot. Opravdu chcete péct tolik cukroví, kolik pečete? Vařit tolik kolik vaříte, nebylo by lepší více rozjímat, odpočinout si, pustit si klidnou vánoční hudbu či pohádku? Zkuste se před náročnými vánočními přípravami zamyslet, co opravdu chcete a proč. S prozkoumáním hlubších motivů Vám může pomoci psychoterapie individuální či skupinová.

Přeji Vám klidné prožití adventu Vaše terapeutka Martina

Minulost lze měnit….

Toto tvrzení se může zdát poněkud paradoxní. Terapeuti však opakovaně zažívají, že minulost není statická. Probírání se minulostí mění to, co si každý z nás z minulosti pamatuje. Proces porozumění a naše aktuální naladění pak přispívá ke korekci našich vzpomínek. Sebepoznání pak postupně vede k pochopení a přijetí naší minulosti, jako naší součásti, ze které můžeme růst, nalézt zde pochopení a konečně i odpuštění sobě či lidem, kteří nám v minulosti ublížili. 

Vaše terapeutka Martina

Skupinová zkušenost 

vs. moderní technologie

Na včerejším skupinovém setkání jsme se dotkli zkušenosti s využíváním moderních technologií. Zejména mobilních telefonů. Ukázalo se, že všichni nějakým způsobem vnímají, že je velmi snadné nechat se pohltit možnostmi, které nám virtuální realita nabízí. Zároveň si uvědomují, že tato skutečnost vede odpojování se od okolí a k ochuzování skutečných lidských vztahů. "Důvěrnost ve skupině můžeme vnímat jako protiváhu technologicky řízené kultury, která mnoha způsoby – sociálně, profesionálně, demograficky a esteticky – neúprosně odlidšťuje vztahy." I. D. Yalom. Opravdově prožitá zkušenost v rámci terapeutické skupiny, vede k objevování bohatého vnitřního světa. Tento proces sebepoznání může postupně vést k větší spokojenosti, aniž bychom museli měnit cokoli z vnějšku.

Vaše terapeutka Martina 

Bojím se do skupiny, protože o sobě budu muset mluvit…

Občas se setkávám s obavou, že ve skupině budou členové nuceni hovořit o událostech, které májí například již zpracované terapeuticky, či by na ně rádi zapomněli. Účelem skupiny ale není "tahat z členů tajemství". Skupina na své členy netlačí, každý má svobodnou volbu, co a kdy se skupinou sdílí. Důvěra k ostatním členům ve skupině postupně narůstá a její členové získávají odvahu sdílet i zkušenosti, které často neví ani jejich nejbližší okolí. Účelem těchto sdílení se skupinou je podívat se na ty věci nově; s veškerým respektem a zejména z pohledu současnosti, tedy tzv. "TADY a TEĎ".

Vaše terapeutka Martina

Co je to ta skupinová terapie?

Občas se potkám s někým, kdo o skupinové terapii neví vůbec nic. Docela dobře se mi osvědčilo, vysvětlit to těmto lidem na jednom negativním příkladu, který určitě také znáte z filmu Miloše Formana "Přelet nad kukaččím hnízdem". Možná si vybavíte scény se skupinou mužů hospitalizovaných v psychiatrické léčebně, které předsedá vrchní sestra. Když se na skupině hlavní hrdina McMurphy (Jack Nicolson) projevuje spontánně, je vrchní sestrou rázně umlčen. Ostatní jsou z toho hodně vystrašeni. Toto ztvárnění skupiny je ale úplně v protikladu s tím, jak by měla skupina správně fungovat. 

Ve skupině podporujeme svobodnou vůli každého člena. Podporujeme otevřenost a upřímnost a zároveň netolerujeme agresi, manipulaci a netoleranci. Všichni členové jsou si rovni a cílem je pracovat na vlastním seberozvoji, ke kterému lze dojít i díky skupině. Členové skupiny zároveň prací na sobě pomáhají k růstu i ostatním jejím členům.

Vaši terapeuti Martina a Zdeněk

Jsem tady...

Jsem tady, protože sám před sebou neuniknu. Dokud se nesetkám se sebou samým v očích a srdcích mých bližních, jsem na útěku. Dokud nedovolím, aby moji bližní měli účast na mém neinternějším dění, nenajdu žádné bezpečí. Dokud se bojím, že mě prohlédnou, nedokážu poznat sebe ani druhé, zůstanu sám. Kde můžu nakonec najít zrcadlo, když ne ve svém bližním? Tady ve skupině si teprve můžu ujasnit, kdo jsem, a nevidím se jako obr z mých snů nebo trpaslík z mých obav, ale jako člověk, který jako část jednoho celku přispěje k jeho dobru. V takové půdě můžu zakořenit a růst. Už ne sám, jako ve smrti, ale živý člověk mezi lidmi. R.Beauvais/1964